Vůně jehličí

Stránky jsou tvořeny v prohlížeči IE v rozlišení 1280 x 960 Poslední aktualizace 16.září 2009

Dobývání hradiště Ostrý

Dobývání hradiště Ostrý
 
Na hradiště jsem spolu s Hujerem dorazil v pátek večer. Přivítaly nás jenom nedostavěné palisády a z nich koukající Indyho turecké varhany. Jo a taky Indy a Fany, kteří zde byli už od čtvrteční půlnoci. Další bojovníci dorazili až v noci.
Když jsme šli spát, tak svítily hvězdičky, i když foukal trochu silnější vítr. Nikdo se tedy nenamáhal s nějak moc velkým zabezpečováním plachty, leckdo spal dokonce pod širákem. V noci jsem se vzbudil, když mi začalo sněžit do obličeje. Když jsem ráno vstával, tak už nesněžilo. Pro změnu pršelo. Při rozdělávání ohně jsme museli neustále odhánět Indyho, který se vždy přiřítil, něco přihodil na oheň a tím ho vždy téměř uhasil.
Zážitky z noci byly celkem pestré - k Indymu pod celtu zaháněl vítr sníh skrz palisády, pod věže prý sněžilo i když další osoby spaly na věži, Ferdu nechtěl ve vánici nikdo přijmout pod igelit...
Po desáté hodině se začaly nejvíce postižené osoby trousit směrem k občerstvovně ve Felbabce. Indy jim na cestu zastřílel z tureckých varhan - neboli ponožkometu. Ten se sestával z 19 hlavní upevněných na lafetě. Náboje = stočené ponožky. Vzadu se pak strčil zapálený pirát nebo jiné pyrotechnická hračka a ponožku to vystřelilo až na vzdálenost 8 metrů.
Už už to vypadalo, že se dobývání zruší, když tu začaly dorážet nové čerstvé bojové posily. Dokonce se i umoudřilo počasí a na chvíli vysvitlo sluníčko. Takže hurá do boje. Urychleně jsme z prostěradel natrhali životy (ty loňské prý Indy někomu půjčil a až si vzpomene, kdo to byl, tak ho přetrhne). Připravila se barva. Palisády se nechaly rozestavěné, aspoň bude při dobývání větší sranda.
Kolem jedenácté konečně nastoupilo celé vojsko do řady. Byli zde stateční rytíři, chudí zemané v pytlovině, ba i jeden keltský bojovník. Vojevůdci byli Indy a Chemik. Nejdříve si dali kámen nůžky papír o to, kdo bude dobývat a kdo bránit. Když se jim konečně po asi pěti minutách povedlo zkřehlou rukou vykouzlit každému něco jiného, tak se shodli na tom, že dobývá Indy. Postupně si vybírali jednotlivé bojovníky. Já jsem skončil u Indyho.
Jako dobývající jsme odešli za hradby a vytvořili si hlavní tábor. Místo, kde si budeme vyměňovat životy a namáčet bambulky na zbraních do barvy. Obránci si ještě chvíli zpevňovali opevnění, za což si vysloužili několik nelichotivých poznámek.
A pak nastal náš dlouho očekávaný útok. Zazněl zvuk lesního roku a vrhli jsme se na hradby... A byli jsme poprvé odraženi. Náš vojevůdce se jako při předchozích bitvách vůbec nevěnoval velení, takže každý bojoval na svou pěst. Naštěstí hradby nebyly dostavěné a dařily se nám individuální průniky. Pak nás ale většinou smetla přesně mířená střelba Seyčkovo kuše a Chemikova luku. Až na třetí pokus se nám podařilo získat nepřátelskou vlajku, kterou jsme si pak vyvěsili ve vlastním táboře.
Časem jsme vyvinuli taktiku útoku ze dvou stran. Takže zatímco obránci na jedné straně odráželi útok, tak byli pobiti zezadu dřív, než si všimli, že někde došlo k průlomu hradeb. Při nastalém zmatku se pak občas navzájem zabíjeli i spolubojovníci, protože se špatně poznávalo, kdo je kdo. Jednu chvíli se nás Seyček dokonce snažil uplatit 150 stříbrňáky jako výkupným. Pak je sliboval za Indyho hlavu, ale také neuspěl.
 
V druhé části bitvy vyměnil Indy svůj bojový klacek za luk a šípy. Pak si většinou obsadil jednu z věží a ostřeloval obránce. Většinou jen do té doby, než se obráncům podařilo pozabíjet útočníky nebo je vytlačit za hradby. Pak se slétli na Indyho a ten už jen žadonil, ať ho nechaj, že už je nejmíň šestkrát mrtvej. Při odchodu na obvaziště ho pak jednou ještě sejmul spolubojovník Hynek, kterému už před bitvou rozsedli brejle, takže hůř viděl. Je teda pravda, že zároveň s Indym sejmul i dva obránce.
A pak přišel závěrečný útok. Opět zatroubení na lesní roh a přepadení zoufalých obránců ze dvou stran. Věděli jsme, že už nemají žádné životy a dochází jim i střelivo. Naše prořídlé řady se přelily přes hradby a nastal boj muže proti muži. Úplný závěr jsem teda taky už moc neviděl, protože jsem sice štítem bravurně vykryl Hujerovo výpad, ale masivní bambulka z jeho klacku to nějak nevzala na vědomí, opustila klacek, přesvištěla přes hranu štítu a sejmula mi brejle. Takže jsem skončil jako Hynek.
 
Šemík
 
Ilustrace k textu