Vůně jehličí

Stránky jsou tvořeny v prohlížeči IE v rozlišení 1280 x 960 Poslední aktualizace 16.září 2009

Pověst o Hance

 

Končil jeden z krásných dnů babího léta.Poslední paprsky slunce zlatily vrcholky strmých skalních stěn.Hluboko dole v závratné hloubce lomu,který se nazýval Mexiko,skládalo několik trempíků suché větve stromů na velkou hromadu.

Sem už slunce hezkopu chvíli nesvítilo a od jezírka na dně stoupal chlad."Hni sebou,Bobe!" netrpělivě prohodil Šakal na adresu malého nedůživého hocha s ještě menší sekerou,který připravoval hranici."Dělám co můžu,šerife,ale ty klády jsou moc silný," odvětil Bob."Hej Grizzly!"zařval Šakal na celé kolo.Za hromadou dřeva se vztyčil hromotluk,avšak očima nepřestal sledovat Hanku,dalšího člena party,která se přes značnou zimu cachtala v jezírku.Samozřejmě jen lehce oděna.

"Co kdybys přestal čumět a pomohl naštípat dříví!" houkl na něj Šakal.

"No, jo" zahučel hromotluk a pomalým krokem se začal šourat k ohništi.Šakal zatím došel ke skalní stěně,ve které se černal vchod do zpola zatopené štoly.Na vodní hladině se čeřily drobné vlnky a zanedlouho se ze štoly se značným cákáním vynořil primitivní vor.Na něm balancovali Jim s Jitkou,poslední dva členové party.Sotva vor narazil na dno,Jitka seskočila a pustila se rovnou k jezírku.

"Co ji kouslo?" otázal se udiveně Šakal.

"Ále, jsou to slepice,"uchechtnul se Jim."Když jsme nastupovali na Velký Americe,tak uklouzla a sedla si do bláta na stejným místě,jako Hanka."Jo,šikovným patří svět," pravil Šakal a odebral se zpátky k ohništi.

"Kaňon skalnatý,co nezná slunce jas,prachem zavátý jsou cesty,stěny,sráz.Na dně stojí v tichých tmách voda jezerní zrcadlí se v ní jen čas a nebe večerní."

Píseň zpívaná šesti hrdly,doprovázená kouzelnými tony kytary,se nesla ohněm ozářeným lomem.Stoupala v zákrutech kouře k hvězdami poseté obloze a vracela se slabou ozvěnou.

Naslouchal ji i muž v šedivé blůze wehrmachtu,který seděl v tmavém otvoru nad hlavami trempů.Nepřišel z daleka.Bydlel v dřevěném srubu,který si postavil ve staré štole,hluboko pod zemí,asi dvě hodiny chůze odtud.Pohyboval se v podzemí s jistotou,která udivovala.Svíti si musel,jen málokdy.Za těch několik měsíců,které tu strávil,dopodrobna poznal mnohakilometrovou spleť chodeb,spojujících tu a tam štolová patra.Dovedl se tedy dostat na místa,která byla zdánlivě nepřístupná.Jako nyní.Zamyšleně hleděl na táborový oheň,blikající hluboko pod jeho nohama.Zdálo se mu to dávno,co přišel do těchto míst poprvé.Tehdy byl na útěku před zákonem.V duchu se ušklíbl-teď si zákony diktuje sám.Původně se tu chtěl skrýt jen na několik dní,ale teď už věděl,že odtud nikdy neodejde.Přihodilo se mu to,o čem snil celý život a pro co i zabil člověka-být svým pánem.Byl nejenom svým pánem,ale vládcem celé oblasti.Prožíval neodolatelnou chuť moci.Skrytě se pohyboval krajem,objevoval se a zase mizel ve skalních rozsedlinách.Když ho někdo z dálky zahlédl,domníval se,že jde o jednoho z trempů.Uniforma wehrmachtu byla nenápadným převlekem.Stal se předmětem hovorů okolo táborových ohňů.Tajuplný noční fantom, s nímž v černé tmě mizelo jídlo,pití a spousta tábornických potřeb.Někdy ho při lupu spatřili a pronásledovali.Honičky většinou končily u slepé skály nebo na okraji hluboké propasti.

Mizel beze stopy a úžaslí pronásledovatelé mohli slyšet jen jeho výsměšný smích,vracející se mnohonásobnou ozvěnou odevšad.Byl duchem Ameriky.

Trempové na dně lomu dozpívali.Oheň uhasínal až zhasl docela.Nad lomem zašuměl vítr.Uběhla ještě dlouhá chvíle,než se na dně lomu, u skalní stěny,pohnulo křoví.Vyšel odtamtud temný stín a po špičkách se pomalu přiblížil k ohništi.Opatrně procházel okolo spících trempů a do velkého vaku,který měl přes rameno,ukládal všechny potřebné předměty,které potmě nasahal.Mezi nimi i Šakalův zapalovač.Na zkoušku si škrtnul a skryl plamínek v dlani.V záblesku světla zahlédl dívčí obličej,vykukující z pod celty.Přiblížil světlo.V životě už viděl mnoho dívek,ale tahle tvář se mu zdála neobyčejně krásná.Při pohledu na ni na okamžik zapomněl,kde je.

Slabý proužek svítání na nebi ho však vzpamatoval.Musí odtud.Kráčel štolou daleko od Mexika a přistihl se,že stále myslí na tu tvář.Došel do svého srubu a padl na lůžko s otevřenýma očima.Vrcholky skal rozkvetly jasem vycházejícího slunce.Začínal další krásný den babího léta...