Vůně jehličí

Stránky jsou tvořeny v prohlížeči IE v rozlišení 1280 x 960 Poslední aktualizace 16.září 2009

Pověst o Hance končí

 

Šel sám tmavým nočním lesem,závějemi spadaného listí,které šustilo při každém kroku.Upíral pohled do země,snad,aby krása podzimní noci nerušila tok jeho myšlenek.Ani světélko petrolejové lampy za oknem Kubrichtovy boudy nepřivábilo jeho pozornost.Začal stoupat do prudkého svahu.Občas zakopával o kameny skryté v listí a v tu chvíli se rozechvívaly struny kytary,kterou nesl na zádech,temnými tony.

Ta kytera nebyla jeho.Patřila dívce,kterou miloval,s níž kráčel,ruku v ruce,mnohokrát.Avšak ona už touhle cestou nikdy nepůjde.Už se nedotkne něžnou rukou strun kytery.Navždy umlkly její písně,smutné i veselé.Mrtví nezpívají.Sklonil hlavu ještě víc a v očích se mu zaleskly slzy.

Z dáli se ozvalo zahoukání vlaku a nějaký pták poděšeně zapípal ze sna.Vzduchem se mihnul netopýr a zašumnělo padající listí.Nad lesem vyšel měsíc.Veliký a jasný,ponurým svitem osvětloval kraj.Mezi nehybnými stromy vytvářel strašidelné stíny.

Jim došel až tam,kde se paprsky měsíce propadaly do hluboké strže.Jižní kříž...Tady se s Hankou setkali poprvé.To ještě nevěděl,co bude v jeho životě znamenat.

Když měsíc došel tak vysoko,že jeho paprsky dosáhly dna lomu,utichlo tam harašení kamenů a cinkot lopatky.U skalní stěny se černala jáma,né nepodobná hrobu.Jim naposledy přejel prsty po strunách kytary.Potom ji opatrně zabalil do celty a téměř něžně položil na dno jámy.Rukama na ni začal vkleče shrnovat hlínu a drobné kamení.Nad zasypanou jámou navršil malou mohylu z šedých kamenů a vztyčil prostý dřevěný kříž.

Po chvíli zapálil kouskem březové kůry několik větviček na starém ohništi sedl si tak,aby přes plameny viděl na smutnou hromádku kamení,která zbyla z jeho první největší lásky.Mimoděk si vzpomněl na slova z jedné krásné Foglarovy knížky:

Náš oheň do tmy svítil a stíny noci plašil,však stíny v srdcích našich zaplašit nedovedl.

A stíny noci ustoupily záři vycházejícího slunce,odešel pomalým krokem závějemi spadaného listí,aby se sem už nikdy nevrátil.