Vůně jehličí

Stránky jsou tvořeny v prohlížeči IE v rozlišení 1280 x 960 Poslední aktualizace 16.září 2009

Štola která měla ráda ticho

 

Zdálo se,že ticho a tam tu vládnou už celé věky.A přitom tahle štola pamatovala sotva šedesát let.Ale dávno pryč už byla doba těžby.Neozýval se tu rachot vozíků,houkání sirén ani hřmot pneumatických kladiv.Nehybná klenba zapomněla na rány odstřelů.Hlasy lidí umlkly a snimi odešlo i světlo.Ještě nějaký čas zaznívaly z dáli ozvěny lidské práce,až zmizely docela.Štola zůstala sama.Ale nebylo ji souzeno dožít se v klidu svého zániku.

Po  mnoha letech zkončila vláda ticha.Znovu zazněly lidské hlasy,znovu zaduněly údery kroků.I všudypřítomná tma musela ustoupit.Zprvu jen matnému světlu pochodní,chvějivým plamínkům svíček,nažloutlým světlům baterek.A později jasné záři reflektorů i oslnivým zábleskům elektronických blesků.Do toho zněl rachot kamení,hvízdání,třískání do kolejnic,někdy i řev opilých hlasů a smích.

Ale štola už byla stará.Zdánlivě mohutná klenba jen stěží držela váhu horniny.Ve stropě se začaly objevovat praskliny.Prohnilá výztuž už nechtěla unést ani sama sebe.Až nastal poslední den.

Jemné otřesy,které způsobila ozvěna osamělých kroků,rozechvěly skalní strop.Praskliny se začaly zvětšovat.Zvukl kroků sílil,pravidelné údery bot rozechvívaly štolu víc a víc.Tu a tam odpadlo ze stropu několik kamínků.A kroky už byly tu.

První nevydržela stará výdřeva.Pomalým téměř neznatelným pohybem se rámy prohnuly.V následujícím okamžiku praskly a sesuly se k zemi.Hromové zadunění zahřmělo štolou a tisícítunová masa stropu se zhroutila.Obrovské balvany zavalily chodbu.Táhlé dunění zaniklo v dáli.Nastalo ticho.

Ale tma ještě nebyla.Baterka člověka za závalem svítila dál.

Štola trpělivě čekala na tmu.Věděla,že se dočká.Co je pár hodin proti věčnosti.