Vůně jehličí

Stránky jsou tvořeny v prohlížeči IE v rozlišení 1280 x 960 Poslední aktualizace 16.září 2009

Trofej

 Zajímavý kousek,“ zastavila se porota XXV. ročníku mezinárodní výstavy loveckých trofejí před hodnoceným exponátem. Dav zelených sak následující porotu po sálu sokolovny vyšuměl do takového ticha, že bylo slyšet i mlaskání kožojedů v hlavě vypreparovaného kňoura. Porotci sklopili dioptrická hledí do bojové polohy a srazili se s křaplavým cinknutím v těsném hloučku.
„ Wunderbar*,“ vydechl nadšený host z Bavorska a sesul se v srdečním záchvatu na lajně házenkářského brankoviště.
„ Velmi neobvyklé zpracování,“ naklonil se stařičký předseda poroty až k těsně k vystavenému objektu a začal jej velice dlouho a velice podrobně studovat. „ A také velmi neobvyklá rána mezi světla,“ kroutil nevěřícně hlavou na dlouhém vrásčitém krčku a bříšky prstů objížděl zubatý a potrhaný otvor vstřelu. Po staříkovi přistoupila k trofeji celá porota. Tich sálu porušilo velmi odborné mumlání, lupání obratlů, cvakání šupler a svistot svinovacích metrů. Konečně se stařík a po něm celá porota pokochala a obrátila svůj zrak k publiku.
„ Porota se rozhodla udělit plný počet bodů,“ pronesl stařičký nimrod do napjatého ticha krákoravým hlasem. Zprvu rozpačitý potlesk přerostl ve zlomku vteřiny v divokou a řvoucí vlnu ovací.
Obecnému nadšení podlehl i sbor posluchačů lesnické školy. Vylákáni bujarými výkřiky, opouštěli adjunkti bezpečný azyl ženských záchodků a vbíhajíc do sálu, ukrývali dým z cigaret a kyselý pach piva do náústků a vynutí borlic.
„ Střelec! Střelec!“ sjednotilo se celé publikum v jednolité skandování.
„ Tady,“ přiznal se dobře živený padesátník s hustým, pruhy stříbra prokvetlým plnovousem. „ Chodil jsem na něj celý dva roky,“ začal potichu a nesměle. v řečnické pauze se dav uklidnil. „ Byl chytrej. Sakra chytrej. Neustále měnil trasu a neměl v tom žádný systém. Když jsem seděl ne čihadle u panského, přišel klášterním. Když jsem čekal v klášterním, přišel neřád zase od panského. Když byl sníh, dělal si ze mě srandu a couval. V říjnu ani šťouch. Pak mě napadlo, jít na to přes žrádlo. Těch nocí v hrachu a bramborový nati. Nic. V zimě jsem počítal, že půjde alespoň jednou do krmelce. Kdepa! Za pár dnů jsem našel vychladlý zálehy na místech, kde bych ho nikdy načekal. Už jsem byl zralej na cvokaře. Celý noci v lese. Žena si myslela, že je to jinak. Napřed mě nechala šmírovat. Pak mě dotáhla do manželský poradny a nakonec vyhodila rodinný úspory za silikonový prsa a Viagru. Až jsem na to přišel.
„ A jak?“ vydechl sál jako jeden muž.
„ Nasadil jsem na něj dceru!“ přiznal vousatý nimrod plaše.
„ Chytrý,“ zamručelo pochvalně publikum.
„ Dva měsíce jsem ho nechal tokat. a pak jsem si jednou v noci počkal. Střelil jsem ho rovnou z ložnice, když přelejzal plot u hájovny. Jediná rána mezi světla!“
„ Skvělý,“ roztleskal se dav v euforii.
„ jak skvělý?“ nechal se slyšet v davu vzteky modrající závistivec. „To by dokázal každém blbec. Mít doma mladší babu a čundráka v revíru.“
 
* Wunderbar - podivuhodný, čarovný, čarokrásný.
 
Jan Valeš – Jeňýk