Vůně jehličí

Stránky jsou tvořeny v prohlížeči IE v rozlišení 1280 x 960 Poslední aktualizace 16.září 2009

Aktuálně z Avalonu

DUSNÉ ROVERSKÉ JARO
Hrozí zničení desítek trampských kempů a osad!

 
Pokud jste se někdy dostali na Roverky, určitě jste zaznamenali, že tramping v pískovcích má svoje zvláštnosti. Prosvětlené borové lesy, vřes a borůvčí jsou jakoby protipólem brdských nebo šumavských hvozdů a - možná právě proto - čas od času zlákají i zarytého „brdomila“. Pokud vás tu náhodou zastihne nepřízeň počasí, nemusíte dlouho hledat suchý flek: matka příroda stihla na Roverkách za ta léta vybudovat stovky převisů, dutin a jeskyněk, kde můžete složit hlavu do suchého jehličí. Pravda, tenhle komfort bývá v jiných dnech vyvážený celodenním úmorným zdoláváním skalnatých hřbetů a roklí, často s pálícím sluncem nad hlavou a bez jediné kapky vody. Žhnoucí peklo táhnoucí se do nedohledna. Roklí a strží jsou tu tisíce. Za každým rohem se přitom může skrývat překvapení - dosud nepoznaný přírodní nebo lidský výtvor. Poznat tenhle kraj je projekt na celý život a není pochyby, že duše roverských trampů vedle letitého pouta ke svéráznému kusu skalnaté země nepostrádá ani objevitelského ducha.
První novodobé kempy vyrostly na Roverkách těsně po roce 1960: Key-Way, Galathea, R7D a dalších. Většina dnes používaných tábořišť je dost daleko od návalu turistů a cykloturistů. Převis, ohniště a lavičky, někdy i plocha na spaní. Klasické sruby jsou v menšině a daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Díky určité ukázněnosti a častým úklidovým akcím na kempech postupně získal tramping na Roverkách dobré jméno i mezi lesáky a ochranáři.
Zřejmě i proto se tu poslední bourání kempů „odpovědnými orgány“ datuje až do osmdesátých let.
Vlastně datovalo...
Letošní časné jaro totiž jako by přineslo do borových lesů Kokořínska závan dob minulých. Připomínku časů, kdy esenbáci honili trampy po skalách a orgány ještě méně přátelské jim pak zatápěly v místě bydliště. Přestože není dnešní situace úplně přehledná, jedno je jisté: kempy na Roverkách jsou v ohrožení!
říjen 2007
Z dvanácti kempů na Roverkách a na Pusťáku zmizely kempovky. Mnohé z nich obsahovaly zápisy za deset i více let! Zmizení kempovek bylo obvykle spojené i se zmizení zásob dřeva. Na dalších kempech se objevilo pár zápisů nebo vzkazů upozorňujících na nelegálnost táboření. V prosinci a v lednu se chybějící kempovky nahradily novými sešity.
únor 2008
Začátkem měsíce zmizely kempovky z dalších dvou kempů a někde byly ukradeny i nové sešity. Zhruba ve stejnou dobu, během třetího únorového týdne, někdo srovnal se zemí kemp Jezevec na Vlhošti a veškeré dřevo, lavičky i kameny z ohniště shodil ze skal dolů. Stalo se tak v době, kdy se místní pár sokolů připravoval k zahnízdění a materiál ze zničeného kempu skončil jen pár metrů od budoucího hnízda vzácných dravců. Stejný osud potkal nedaleké Pírko. Na tradiční Galatce byly vytržené lavičky kolem ohniště a zničená část vestavby pod převisem. Materiál byl opět shozený do rokle pod kempem. Ukradené byly všechny vystavené placky z posledních čtrnácti výročních ohňů. Likvidace všech kempů nesla stejný rukopis a bylo jasné, že ji provedla stejná skupina lidí.
Poslední únorový den se konala porada na Key-Wayi. Do té doby byly už potvrzeny některé skutečnosti: za zničením kempů nestojí ani státní lesy, ani ochranáři. Naopak se ukázalo, že poslední dva roky pracují archeologové z nedalekého muzea v České Lípě na „inventarizaci nelegálních trampských staveb na Vlhošťsku“. Jde o stejnou dvojici, která se v tisku chlubí provedením úřední likvidace stovky (!) kempů v Českém ráji v letech 2003-2005. Ve svém vstupu do internetové diskuze www.ontheroads.net oba archeologové popřeli, že by stáli za ničením kempů v Roverkách, a navíc správci diskuzního fóra několikrát pohrozili soudem za šíření pomluv.
březen 2008
Dne 10.3. odeslali archeologové českolipského muzea dopis České inspekci životního prostředí a odboru kultury na Krajském úřadě Libereckého kraje. Dopis obsahuje soupis 34 „nepovolených tábořišť“ na Roverkách s vyznačením jejich polohy v mapě a fotodokumentací. Vyzývá k jejich likvidaci z důvodu ochrany převisů a obviňuje ochranáře - tedy Správu CHKO Kokořínsko - z nechuti řešit ničení přírody. Zajímavé je, že sepsaná tábořiště se (až na jednu výjimku) shodují s kempy, ze kterých předtím zmizely kempovky. U nadřízených orgánů Správy se pak dopis projednal jako stížnost a Správa dostala příkaz k provedení prvních kroků, které mají nakonec vést k likvidaci kempů.
Na poslední víkend měsíce se na Galatku svolala schůzka spojená s brigádou. S příchodem nového dne 29.3. byl na starém potlachovišti slavnostně pokřtěný časopis Roverská sosna, připravený kamarády ze severu jako nový občasník, informující o dění na Roverkách. Obsah prvního čísla je - jak jinak - velmi aktuální. Přes den byl na programu úklid okolí, fotografická soutěž o nejhezčí sosnu a samozřejmě rokování o dalším postupu. Vedle početné účasti na akci je úspěchem především to, že se během jediného měsíce podařilo zdánlivě nemožné: sjednotit různé skupiny roverských trampů, které se dosud jen náhodně potkávaly ve skalách, k dosažení jediného cíle - záchrany stávající sítě tábořišť. Zcela opačný cíl měla nepochybně návštěva ze sobotního odpoledne. Na kempu (již obnoveném) se objevili pracovníci českolipského muzea a památkového ústavu, doprovázení třemi uniformovanými policisty. Kontrola občanek, přednáška o významu archeologie, atakdále. Přesto se archeologům nepodařilo zjistit žádné nové poškození převisu nebo jeho výplně. Cestou na kemp i zpátky alespoň nechali perlustrovat další osoby, které potkali na turistických značkách a které se „provinily“ jen svým přírodním oblečením.
duben 2008 a dále
Přiznejme si, že nenávist některých lidí k trampingu je dlouhodobá a pěkně hluboko zavrtaná. Stejně tak dlouhodobý bude boj za zachování trampských hodnot na Roverkách. Sérii fanatických udání může čelit jen pevné, rozumné a odborně podložené stanovisko ochranářů i lesáků. Pokud myslíte, že můžete pro záchranu kempů na Roverkách něco udělat, spojte se s vydavatelem Puchejře na jeho kontaktní adrese.
A na závěr snad ještě pár slov k převisům. Většina převisů v pískovcích se rozšiřuje postupným odrolováním jednotlivých zrníček písku ze stropu a jejich hromaděním na dně. Za tisíce let od poslední doby ledové se tak pod některými převisy usadilo i několik metrů sypkého písku. Písek v sobě „jako konzerva“ uchovává známky života v okolní krajině, jako například zvířecí zuby a kosti, rostlinný pyl nebo ulity šneků. Na jiných místech než pod převisy se tyto zbytky většinou nezachovaly. Proto jsou převisy na Roverkách důležité pro vědce, kteří se snaží poznat, jak se příroda na severu Čech v posledních tisíciletích vyvíjela. Jakékoliv kopání a hrabání pod převisy opravdu není dobrý nápad, protože vede k nenávratnému zničení cenných vědeckých informací.
Ani archeologický výzkum prováděný kopáním jam pod převisy není dnes žádoucí a nejvýznamnější současní archeologové ho odsuzují. S rozvojem přístrojové techniky se totiž do budoucna otevírá možnost písek dopodrobna prozkoumat i bez kopání. Písek pod převisy je tak potřeba uchránit nejen před možnými budoucími kamarády-budovateli, ale také před novodobými hledači pokladů a příliš horlivými archeology, kterým jde spíš o exponát do vitríny než o vědecké poznání. A vzhledem k tomu, že na Roverkách žádné kempy už nejméně deset let nevznikají, tu zvlášť naléhavě zaznívá právě tato druhá hrozba.
ŽRALOK

Je nás míň než vloni - aneb proč ubývá trampů
Poslední dobou sem svědkem a někdy i účastníkem čím dál tím častějších diskuzí na téma proč nás tak ubývá a proč je tak málo „náctileté omladiny“.
Nic nového pod sluncem to není – tyhle řeči měli již prvorepublikoví trampové, a po nich i následující generace… No a teď je prostě vedeme my.
Bohužel, na rozdíl od dob minulých, kdy se sice řeči o pozvolné zkáze trampingu vedli, se navzdory těmto řečím po lesích toulalo velké množství mladých trampíků, kterým tyhle obavy „starochů“ byly docela fuk, protože právě prožívali svoje sny v partách kamarádů a kamarádek svojí krve.
Dneska je rozdíl v tom, ze řeči o „poslední generaci trampů“ sice nezevšedněli, ale ani v lesích moc trampské omladiny nepotkáváme. I na potlaších a dalších trampských akcích, začíná bejt docela div, když se objeví vyjukaný ksichtík (vzpomeňme si na svoje začátky kamarádi..) opatrně pozorující dění kolem sebe.
Kolik nových osad v poslední době vzniklo? Kdy vás naposledy překvapilo zvadlo na oheň, který měl ve svém názvu slovo – Zakládající, nebo alespoň První výroční.. ? Nic moc, co? Stále se to děje, ale že by to byla nějaká síla, to se říci nedá – věřte mi, že to vidím i v adresáři čtenářů Puchejře. Pokud přibývají čtenáři, většinou jsou to trampové, co už nějaké ty roky jezdí.. Žádný vyjukaný trampský zelenáč z T.O. Greenhorn. A o trampském časopisu, který by si vydávali „mlaďoši“ pro sebe (přece nebudou číst ty plky o zkáze trampingu, že jo?), jsem taky neslyšel..
Proč to tak asi je? Konec smyslu pro romantiku u nejmladší generace? Jsou pořád u počítače na netu? Asi ne..
Myslím si, že je to proto, že tramping prostě – moderně řečeno – není konkurence schopný obstát v boji se současnými moderními trendy trávení volného času v přírodě – jako je outdoor, adrenalinové sporty a další aktivity.
Proč myslíte kamarádi, že tomu tak je?

Tony A.